Kostel sv. Jana Křtitele

Místo: Frýdek
Autor: Marek Jan Štěpán
Spolupráce: Hana Myšková, Miroslav Přikryl
Investor: Římskokatolická farnost Frýdek
Projekt: 2013 - 2015
Realizace: 2015
Foto: Miroslav Přikryl, archiv ateliéru

 

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky.  (Lukáš 3/4)

Úprava frýdekého presbytáře je vnějším projevem touhy farníků zachytit znamení doby a vyjádřit současné chápání liturgie a její vztah k umění a architektuře. Návrh provázel dialog s farníky a liturgy. Nový oltář je postaven v nejsilnějším místě gotického prostoru a umožňuje shromáždění jak velkého, tak menšího počtu lidí kolem něj.
Oltář je místem symbolické a svátostné oběti, místem kde se z chleba a vína stává Tělo a Krev Kristova. V přepsaném významu pak místem, kde se z kruhu stává čtverec, místem, kde se to božské setkává s pozemským a vyjádřením vertikály tohoto vztahu. Podsvětlení paty oltáře působí, jakoby se oltář vznášel, a tím také naznačuje, že skutečnost Eucharistie není smysly uchopitelná. Oltář je ze syrového válcovaného ocelového plechu s horní deskou z jednoho kusu leštěné břidlice. Záměrně byly zvoleny materiály, které pochází z místního regionu a jsou zde tradičně zpracovávány. V kruhové základně je biblický nápis “Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky.”, který odkazuje jednak k patronovi kostela - sv. Janu Křtiteli a zároveň vybízí i každého z nás abychom v sobě připravili cestu, překročili kruh a přistoupili k jeho stolu... a vstoupili do vod Jordánu. Menzu lze vnímat jako Krista stojícího při křtu ve vodách Jordánu.
Do otvoru ve středu břidlicové desky jsou vloženy relikvie mučedníka komunistického pronásledování církve Metoděje Dominika Trčky, který se narodil ve Frýdlantu nad Ostravicí byl umučen v Leopoldově v roce 1959.
Procesní kříž, tvořený tenkou ocelovou trubkou, nese pět kamenů symbolizujících pět Kristových ran. Použitý kámen je Pyrit (konkrétně nalezený před léty v areálu Vítkovických železáren), který se využívá při výrobě železa.

Dobré umění v každé době vybízelo člověka k zamyšlení.  Někdy dokonce i pobuřovalo. Až dnes z většího odstupu let, či století, je vnímáno nostalgicky až sladce. Dnešní doba je však jiná  v tom, že kostel pro nás není místem čerpání informací (protože jsme na rozdíl od barokních předků gramotní), ale místem ztišení, hledání a nacházení. Z toho vychází i koncept nové mensy ve frýdeckém kostele. Podle vznikajících emotivních reakcí (v naprosté většině pozitivních, ale i negativních), otázek a diskizí je jasné, že tento nový obětní stůl  k zamyšlení vybízí a zvolený koncept padnul na úrodnou půdu.