Kostel bl. Restituty

Místo: Brno - Lesná, ulice Nezvalova
Autor: Marek Jan Štěpán
Spolupráce: František Brychta, Vanda Štěpánová, Jan Vodička, Marin Kopecký
Kresba fasády: Petr Kvíčala
Investor: Římskokatolická farnost Brno-Lesná
Projekt: 1991-93, 2013-17
Realizace: 2017-20
Kapacita: 400 lidí
Zastavěná plocha: 1220m2
Užitná plocha 2350 m2
Obestavěný prostor 13000
Foto: archiv ateliéru, boysplaysnice

Nezalekla se, neboť měla základy na skále.
(k památce bl. Marie Restituty, panny a mučednice)

 ZÁMĚR

Záměr stavby kostela vznikl v uvolněné atmosféře roku 1968. Svého naplnění došel po 50-ti letech, architekt Marek Štěpán se mu věnuje s přestávkami 30 let. V náročné architektonické konkurenci se postupně sešlo na Lesné celkem 36 návrhů kostela (náš atelier dělal první a třicátyšestý). Návrh byl vybrán Biskupstvím brněnským na doporučením mezinárodní komise. Součástí architektonické práce bylo prověření hmotových, rozměrových a dispozičních variant stavby v rámci přesně dané urbanistické situace. Kostel je celý finncován ze sbírek a darů. Místo vybrali autoři skvělého sídliště František Zounek a Viktor Rudiš. Kostel byl kompletěn financován z darů a sbírek.

NEBE NAD LESNOU

Kostel je postaven na půdorysu kruhu – odvěkém symbolu nebe a věčnosti (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že se kruh vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině , že se nad Lesnou vznáší nebe.

URBANISMUS

Místo stavby kostela leží v jádrové oblasti sídliště Brno Lesná. Zástavbu zde tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně deskové. Kostel zde nemůže konkurovat okolním stavbám panelových domů svou velikostí. Proto je výrazově velmi  jednoduchý, geometricky elementární a proto čitelný. Má velké měřítko, tím se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně. Urbanistické řešení vychází z  širšího kontextu (jednoduchých linií a logiky sídliště Lesná) a z danosti nejbližšího okolí (již stojící budova společenského centra). Na daném pozemku je vytýčeno obdélné plato  jako sakrální okrsek. To explicitně vymezuje nástupní a rozptylový prostor kostela a sociologicky jasný poloveřejný prostor. Na tomto platu jsou tři základní hmoty – kostel, věž a společenské centrum. Stávající centrum je obdélné, věž trojúhelná, kostel kruhový, jeho geometrie je posunuta směrem od profánního k sakrálnímu, symbolizujícímu jeho odlišnost a posvátnost. V tomto místě se tak stýkají dvě odlišné geometrie – racionální geometrie sídliště a emočně výrazná geometrie sakrální stavby.

Hmoty kostela a věže mají svůj urbanistický význam. Věž je dominantou, k níž směřuje pohledová osa a nástup od parkoviště, kostel a vstup do něj je potom jasným dominantním místem na vlastním vyvýšeném platu. Nástupní plato je vyzdviženo nad okolní terén tak, že umožňuje plný kontakt diváka z plata ven, vytváří však fyzickou zábranu v opačném směru. Přístup na něj je možný ze dvou míst – směrem od parkoviště bezbariérově a přímo v ose nástupu do kostela schodištěm. Tato přístupová místa jsou opatřena brankami. Mimoto je plato samozřejmě propojeno se stávajícím duchovním centrem. Plato je obklopeno dlouhým květníkem a je na něm kruhový pahorek, symbolicky znázorňující zahradu na Olivetské hoře.

ARCHITEKTURA A SYMBOLY

Hmota kostela je válcová a je odlišitelná od okolní liniové zástavby. Tento tvar je dostatečně silný i ve svém ne zcela velkém objemu.  Velikost kostela byla několikrát ověřována a upravována na modelech. Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti,  je tečkou v prostoru  sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání.  Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem  kolem stolu při Poslední večeři. Svou formou tak předjímá vnitřní ztišení člověka, který do něj vstupuje. . Kruhová loď má v excentrickém těžišti umístěn  vyvýšený presbytář, v jeho těžišti obětní stůl. Soustředně kolem presbytáře jsou umístěny lavice pro lid, dále doplněny sedacím soklem po obvodu kostela. V zadní části nad vstupem je kůr pro varhany, po straně kůr pro lid a chór. Propojeny jsou schodištěm přístupným z  lodi. Oba kůry jsou v takové poloze, aby měly kontakt mezi sebou navzájem i s liturgickým děním. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem.  Umístěné po levé straně  V tomto místě je zeď kostela roztržena trojúhelným otvorem s odkazem na roztržení jeruzalémské chrámové opony. Po obvodu lodi je umístěna křížová cesta ve čtrnácti drobných  okenních otvorech. Bude ztvárněna jako skleněná tavenice.

INTERIÉR

Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je  jednoduchý,  soustředěný  a  usebraný. Člověk by se zde měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně. Měkké  a  strohé  křivky  stavby  vytvářejí  odhmotněný  vnitřní  prostor  tvarovaný  světlem  z  horního  prstencového  okna.  Cílem  je  nepřímé a měkké  denní  osvětlení,  které  netvoří  kontrastní  stíny.    Na  tomto  80  metrů  dlouhém  okně  je  ztvárněna  duha  jako  symbol  smlouvy  Božíhu  lidu  s  Hospodinem.  Kruhovou  duha  je  možné  opravdu  vidět  při  pohledu  shora  z  letadla  letícího  ve  velké  výšce.  Světlo  se  zde  stává  prvkem,  který  naznačuje,  že  je  něco  za  hranicí  hmotné  skutečnosti,  našimi smysly hůře vnímatelné.

Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici. A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud, okna jsou skrytá za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i  nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Světlo je zde nejzásadnějším symbolem a má až díky difuznosti nadpřirozený charakter. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev "světla světel", tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech. Nebo jak píše Umberto Eco je “identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem.“ (Umberto Eco: Dějiny krásy).

Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, jejichž otisk připomíná otisk prstu. Ten je tak veliký, že vypadá jako otisk obrovského Božího prstu. (God’s Touch). Pokud tedy chcete, můžete zde zažít (ovšem nejen kvůli kopuli) Boží dotek.

VĚŽ

Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnostranného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z každé strany jinak. Zvenčí je pevným bodem, statickým  kubusem, odkazující se na westwerky starých kostelů, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu.  Směrem ke kostelu je otevřená svou čtvercovou lucernou a jsou v ní ve žluté části zvonohra, v červené vyhlídka na centrum Brna.

Věž je vertikálou i horizontálou. Na rozdíl od historických věží směřujících pouze jako raketa do nebes, je zde takový směr odchýlen a ukazuje na hmotu kostela, kde je vertikála vztahu člověka s Bohem vyjádřena. Nově tak definuje archetyp soudobé kostelní věže. Do betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele.

PROVOZ

Hlavní vstup do kostela je z nástupního plata v ose liturgického prostoru, boční vstup skrz spojovací krček.  Po boku hlavního vstupu je schodiště na kůry přístupné z hlavní lodi.  Po boku vstupu jsou zpovědní místnosti. Původní duchovní centrum P. Martina Středy  slouží ke společenským účelům. Je zde víceúčelový sál, knihovna, učebny a zázemí, vš pro širší veřejnost.  Mezi kostelem a původní budovou je spojovací krček, ve kterém jsou umístěny sakristie pro kněží a ministranty, úklidová místnost, WC a schody do suterénu. V suterénu pod kostelem, platem i stávajícím centrem je 38 parkovacích stání pro osobní automobily. V suterénu jsou dále  3 farní byty, archiv a technická místnosti.

MATERIALITA

Materiál stavby navazuje na materiály používané na okolním sídlišti tedy beton. Je postaven na pilotách jako jeden dilatační celek. Na nejnamahánější části – věnec a kůry je použita předpínaná výztuž, kůry jsou pláštěné betonovými moniérkami. Betonové materiály jsou doplněny  výraznými barevnými prvky. Kostel je na přání farníků co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty.

Některé rozměry:

celý areál 60 × 41 m

kostel – průměr 25 m, výška 18,5 m

věž – 5,7 x 5,7 m, výška 31 m

asymetrická kopule - průměr 23 m, převýšení 3,5 m

duhové prstencové okno – délka 80m, výška 4m, 120 skel

Časosběr výstavby kopule